“Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil,“ uvedl v životopise při žádosti o vstup do KSČ Petr Pavel.
Stejný Petr Pavel:
Vážení ústavní činitelé, vážení hosté, vážení spoluobčané,
mohlo by se zdát, že 56 let po událostech, které se zde odehrály 21. srpna roku 1968, už není k těmto událostem moc co říci. Všechno bylo zanalyzováno, všechno bylo vysvětleno, všechno bylo řečeno. Ale přesto nebo možná právě proto je důležité si tyto události připomínat. Těch důvodů je celá řada. Jedním z nich je uctění památky obětí, ať už těch náhodných, ke kterým došlo v průběhu invaze, nebo těch, kteří se postavili na odpor okupačním jednotkám. Zároveň je to také důvodem k vyjádření respektu všem těm, kteří v té době měli jasno, kteří měli jasně nastavený morální kompas a neuhnuli před zlem, přestože věděli, že jim to přinese mimořádné těžkosti, možná že je to i ohrozí na životě. Ale důležité je to i proto, že historie má bohužel tendenci se opakovat v různých obměnách a lidstvo má bolestivou schopnost historické zkušenosti ignorovat.
