PROHLÁŠENÍ BRANKÁŘE JÚLIA HUDÁČKA K UKONČENÍ JEHO ANGAŽMÁ V KLUBU RYTÍŘI KLADNO: „Ve světle událostí posledních dní a negativní mediální kampaně, která byla proti mně vedena, chci tímto prohlášením uvést věci na pravou míru a vyvrátit nejhorší lži a nesmysly. Činím tak zejména kvůli své rodině a svým dětem, ale také s ohledem na všechny ostatní, kteří by se mohli velmi snadno ocitnout v podobné situaci. Především chci jasně a důrazně prohlásit, že jsem a vždy jsem byl naprosto jednoznačně proti válce na Ukrajině.
Chci také zcela jasně zdůraznit, že jsem nikdy slovně ani žádným gestem či jinak nevyjádřil podporu ruskému režimu. To je holý fakt a snažit se mi namluvit něco jiného je účelová manipulace. Samozřejmě jsem se v několika rozhovorech vyjádřil ke svému osobnímu životu v Rusku, který jsem vedl jako hokejista (spolu se stovkami dalších hokejistů z České republiky, Slovenska, Finska, Švédska, Kanady atd.) Byl to dobrý a normální život, který jsem žil především v klubu a s vlastní rodinou, tak jako je tomu v životě hokejisty všude na světě.
Nicméně jsem se bohužel stal obětí nenávistné kampaně, v níž si na mně lidé jako pan Koreis nebo Radosa vybíjejí svou frustraci a pod praporem strážců falešné morálky ničí životy a kariéry normálních hokejistů. Kdyby šlo jen o mě, asi bych nad tím mávl rukou. Za dobu svého působení jsem dokázal, že hokej hrát umím, že vždy bojuji za svůj tým, že ze sebe vydávám maximum na ledě i mimo něj a hlavně že ctím zásady fair play. Ve sportu i v životě. Útoky na mou osobu se bohužel rozšířily z hokejového prostředí do celé společnosti a staly se ukázkovým příkladem toho, jak lze člověku zničit kariéru a například ukončit pracovní smlouvu, přestože ji nijak neporušil. A to jen kvůli domnělým názorům a zjevným pomluvám v médiích. Ve svých 35 letech se s tím dokážu vyrovnat, ale co by něco takového udělalo s kariérou dvacetiletého hokejisty, je zřejmé. Doba, kdy se vyhazovalo za byť jen domnělé názory, není zase tak daleko a rozhodně se k ní nechci vracet.
V roce 1989 si naši rodiče vybojovali demokracii, svobodu slova a svobodu cestovat, žít a pracovat v zemi, kterou si sami vybrali. Respektuji názory ostatních a velmi si přeji, aby se s podobným respektem přistupovalo ke všem. Dokonce i ti, kteří mají jiný názor na hraní v KHL nebo na jakoukoli jinou práci v Rusku. Osobně znám mnoho lidí, kteří v Rusku pracují i za současné situace – lékaře, učitele, právníky i podnikatele. Ti sice nejsou pod stejným mediálním lynčem jako my hokejisté, ale byl bych nerad, aby například lékař, který léčí pacienty v Rusku, byl po návratu na Slovensko nebo kamkoli jinam po čase vyhozen z práce. Protože to je totéž, jako když někoho vyhodíte jen kvůli jeho rase, náboženskému přesvědčení nebo sexuální orientaci, což je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
V mém případě je situace o to absurdnější, že jsem v roce 2022 odešel hrát do Kazachstánu, za Barys Astana. Kazachstán je nezávislý stát, jehož hlavním městem je Astana. Klub samozřejmě hraje i soutěž KHL proti řadě ruských klubů. Ale tohle je o kazašském klubu a o mém životě v Kazachstánu. Pokud je to důvod k veřejnému lynčování, pak si myslím, že svět není v pořádku. Proto žádám novináře, hokejové odborníky, komentátory a významné hokejové osobnosti, aby pečlivě zvažovali, co píší a říkají, protože to má obrovský dopad. Mnohdy slova bolí víc než fyzické násilí.
Využívejte svou veřejnou moc k šíření pozitivních věcí, ne k šíření nenávisti, lží a pomluv. Původně jsem chtěl nad celou touto podivnou mediální kauzou mávnout rukou a neztrácet čas s toxickými fanatiky, jako jsou pánové Koreis a Radosa. Ale poté, co se moje malá dcera vrátila domů s pláčem, jsem změnil názor a rozhodl jsem se bojovat. A to jak tímto veřejným prohlášením, tak právními kroky. Zlu, pomluvám a obyčejným lžím a manipulacím je třeba se bránit. A pana Radosu ujišťuji, že vysouzené peníze věnuji na charitu.”
