Jindřich Rajchl – Incident dvě napadené Ukrajinky perfektně se jim to hodilo do krámu, tak proč si to kazit nějakou snahou o objektivní vylíčení celé události

Podle článku publikovaného na Idnes to vypadá, že příběh o dvou ženách pokojně sedících na obrubníku, u kterých zastavuje “český nácek” a s intuicí Sherlocka Holmese se tíže, zda nejsou z Ukrajiny, načež po kladné odpovědi vybíhá z auta a brutálně obě ženy napadne, dostává povážlivé trhliny.

Dle přítomných svědků se osmačtyřicetiletý kolotočář dostal do střetu se dvěma opilými ženami, které seděly na jeho vozíku, s nímž chtěl odjet. Podle přítomných to navíc nebyl první konflikt, do kterého se ženy na pouti dostaly.

Aby bylo naprosto jasno – rozhodně a za žádných okolností neschvaluji tento čin ani jiné násilí na ženách.

Nicméně představa, že si příslušník rodiny “světských”, jenž 20 let jezdí s kolotoči, někde poslechl Rajchla (nadto za situace, kdy jsem opakovaně situaci uklidňoval a opakovaně výslovně varoval před uplatněním kolektivní viny vůči Ukrajincům) či Okamuru a jal se surově zbít dvě zcela anonymní ženy jen proto, že pocházejí z Ukrajiny, se v tuto chvíli jeví spíše jako zbožné přání pana Rakušana, Zdechovského, Haška a jim podobných soudruhů.

V této souvislosti je nepochybně zajímavé i to, že kromě portálu Idnes, se žádné médium neobtěžovalo poslechnout si také druhou verzi příběhu. Prostě se věřilo jedné straně a basta! Důvod je nasnadě – perfektně se jim to hodilo do krámu, tak proč si to kazit nějakou snahou o objektivní vylíčení celé události. Ovšem víra patří do kostele, vážení žurnalisté – vaší prací je zjistit objektivní fakta a zveřejnit verze obou dvou stran. Nestranně a nezaujatě. Ale na to už většina z vás při svém fanatickém aktivním boji za pětikoaliční pravdu dávno zapomněla.

Jisté je nyní jen to, že závěry o tom, že tento skutek byl výsledkem nějaké předsudečné národnostní nenávisti vyvolané opozičními politiky kritizujícími skutečnost, že pětikoalice preferuje pomoc Ukrajině před péčí o vlastní občany, byly minimálně předčasné, ne-li zcela mylné.

Rakušana, Zdechovského a spol. naprosto nezajímalo, co se skutečně v Plasích odehrálo, a celou situaci jen nestoudně zneužili pro své politické cíle.

A v tomto nízkém jednání jim zdárně sekundovala většina našich médií, která zcela rezignovala na poctivou novinařinu, jejímž základem je zeptat se na popis děje obou stran konfliktu a ideálně i nezaujatých svědků.

Omluvu od těchto bolševických úderníků nečekám. Ale pevně doufám, že se lidé uvědomí to, jak rychle se blížíme padesátým letům minulého století, kdy se režimu nepohodlní lidé společensky likvidovali na základě zcela smyšlených obvinění. Nikoho nezajímala pravda, důležité bylo, na čem se usnesla strana a vláda a co napsalo Rudé právo.

Prosím nedopusťme návrat těchto temných časů.

Jak už jsem napsal před pár týdny – oni nechtějí umlčet mě, oni chtějí umlčet vás. Já jim jen stojím v cestě.

Pokud se jim nepostavíme nyní, tak udělají vše pro to, abychom se jim příště už postavit nemohli.

16.9. Václavák!