Dneska to bude silnější kafe. Prosím o přečtení a hlavně sdílení a komentování, ať se to dostane i k Vašim známým. Do společenských norem se opět vrací politická diskriminace a kolektivní vina. Je to extrémně nebezpečné a nesmíme to podcenit. Ne, nepřeháním.
Minulý týden se ukázalo, že banka má koule někomu zrušit účet jen kvůli jeho politickým názorům. Po zveřejnění se banka omluvila a couvla. Ano, mluvím o případu Nigela Farage, strůjce Brexitu. Banka se sice omluvila, ale to neznamená, že to neudělá příště. Udělá. Jen si lépe pohlídá komunikaci a obal, ve kterém to společnosti prodá.
Pár měsíců zpět nám chtěla Česká spořitelna pomocí dotací ovlivňovat odvolání děkana Ševčíka z VŠE. Tehdy po vlně protestů a hromadných odchodů z banky také couvla. Ale opět se to pokusí udělat příště. Zásahy do akademické půdy nejde tolerovat, ani když přichází ze soukromého sektoru.
Může totiž vzniknout nebezpečný precedens, díky kterému se bude ve společnosti tvořit strach. A názory se zase budou dělit na ty správné a na ty nežádoucí, které je třeba odstranit.
To nejhorší jsem si nechal na závěr. Bylo mi fyzicky zle z toho, že dvě ženy, sportovkyně a umělkyně, se staly terčem laciného politického populismu ze strany skomírající TOP09 jen kvůli svému ruskému původu. To, že jedna z nich je rakouská občanka a ta druhá zase odsuzuje ruskou agresi na Ukrajině, už věčného politika Jiřího Pospíšila nezajímá. A to tu před půl rokem sám plakal při Dozimetru o kolektivní vině, když se žádalo jeho odstoupení kvůli zapletení do případu. Zatím jsou to věci, kdy nejde o život ani násilí. Ale nebezpečně se přibližujeme době, kdy bude nejsilnější emocí strach. To už tu bylo. Zažili to prarodiče a také rodiče.
A já nechci, abychom to museli zažívat znovu. A to, že jsem striktně proti šikaně ruských občanů, neznamená, že jakkoliv schvaluji válečné chování kteréhokoliv státu na světě. Akorát nechci vzpomínat na to, že jsem držel hubu, když se (zase) začalo šlapat po lidských právech a vešla do módy kolektivní vina. A o kolektivní vině mluvil, myslím, některý z našich ministrů na Sudetoněmeckém sjezdu před pár dny. Tehdy ale v trochu pokřiveném kontextu. Nečekejte na spasitele, nečekejte na někoho. Každý z Vás může každý den vytrvale a energicky šířit a připomínat nespravedlnost, která ve společnosti probíhá. Historie ukázala, že nemlčící většina je silnější, než kterákoliv propaganda nebo zastrašování. Prosím, mějme to na paměti každý den.
